Fish Team CENTRAL BOHEMIA
Bolenov počtvrté 19.8.2008
Povelmi špatném víkendovém počasí se v pondělí rtuť teploměru vyšplhalana lidské hodnoty a s vidinou nejteplejšího dne v týdnu jsme ses Lukášem opět dohodli na úterní vláčku v Bolenově. Jelikožjsem měl hned od rána napilno, vstal jsem po páté hodiny, udělal jsemvše potřebné a na osmou vyrazil na místo určení. Cestou mě těšilakrásně vybarvená obloha bez mráčků a v hlavě se mi honila vidina dobrérybařiny. Za půl hodiny jsme již stáli pár minut od našeho místa.Prošli jsme se kolem vody a objevili místo, kde jsme pozorovali hodněslušné jeseny, jak si brázdí potokem a ukazují nám své červené ploutve. Chvíli sledujeme tyto krásné ryby, ale už víme, že je čas jít… Věříme,že úspěch záleží z velké části na počasí, proto s napětím čekáme,jestli bude na našem místě větrno, čili vlnky na hladině. Z dálky jižvidíme klidnou hladinu a já si v duchu říkám, dnes to půjde. Lukáš zasecestou pěje svou oblíbenou písničku, že dnes nic nechytí. Jsmena místě. Rychle navazujeme naše klacky. Lukáš opět svého třímetrovéhoSkelouše s luxusní Okumou s vlascem 0.18mm a já svého jedinéhovláčecího specialistu Trebucco Supra spin s Catanou, tentokrát dávámcívku se silnějším vlascem 0.185mm. Hned na mělčině nechci pokoušetboleny, tak navazuji Rapalku jointed s vidinou nějakého okouna. K mémupřekvapení po druhém náhozu ucítím škubání a první ryba je na prutě. Pěkněvybarvený okounek se třepotá na vlasci. Lukáš neváhá ani vteřinu a hneddává malého woblera a šup tam s ním. U břehu mu po nástraze vyjíždíopět okoun a za ním vidíme další dva kousky. Rychle zbrojíme gumy aprohazujeme místo. Zdolávám ještě dva okouny, pak již jdeme dálvybaveni našimi oblíbenými boleními nástrahami… Postupněprochytáváme vodní plochu a začínáme pozorovat první boleny, jak jezdítěsně pod hladinou. Za pár chvil mi atakuje nástrahu nějaký bolen,bohužel se netrefil. Podle víru víme, že se nejedná o nějakéhopadesátníka. Lukáš okamžitě nahazuje o kousek vedle a jednoho plaší,teď už víme, že jich je na tom fleku víc. Než se vzpamatuji, takLukášův wobler je znovu ve vodě, můj ihned za ním. Obrovská rána doprutu a mohutné šplouchnutí na hladině, ano konečně pořádný záběr.Věřím, že tohle je moje šance, na kterou čekám již několik let. Rybavůbec nejde k hladině, když ji lehce přitáhnu, okamžitě následujemohutný výpad a z cívky navijáku mizí další a další metry vlasce.Jelikož tuším, že bolen není dobře zaseknut, mám strach, nechci všakrybu ztratit, nechci aby se můj sen rozplynul ve vodě…Emoce jsou ještěsilnější, když poprvé obracím toto torpédo na hladině. Oba už víme, žebude pravděpodobně větší než ten Lukášův z první výpravy. Po krásnémboji se mi konečně daří rybu navést do tloušťového podběráku, který jeale moc malý. Naštěstí si Lukáš poradil a já už mám svou životní rybuna břehu. Wobler byl nakonec zaseknutý pevně v tlamě. Trochu se mi klepou kolena a čekám kolik ukáže metr. Rovných 70 centimetrů. Tak jsem se konečně dočkal. Po vyfocení pouštím místního krasavce zpět do vody. Dnešní rybačka však ještě nekončí. Dál prochytáváme vodu. Jak sluníčko sílí, tak pozorujeme na hladině obrovské stíny, jsou jich tu stovky, tohle ale nejsou boleni… Ještězdolávám dalšího bolena juniora a na Lukášovi je vidět, že mu to dnesnejde, ale nezlobí se, jelikož má z téhle vody již dva osobáky. Nakonecse mu přeci jenom jeden bolen povedl. Dnešní den zakončuji mini okounemna smáčka a můžeme vyrazit s dobrým pocitem domů. My opět víme, že se sem vrátíme, protože jsme si jisti výskytu bolenů minimálně 80+. Petrů zdar. Aleš Kapitán |
