Fish Team CENTRAL BOHEMIA

SVERIGE - Gargnas 2012

Skandinávie mi učarovala už při první návštěvě. Proto bylo logické, že jsem zatoužil se tam vrátit. Alandy, na které vyráželi kluci, mě ale nelákaly. Využil jsem proto možnosti testovací výpravy na nový dosud neprochytávaný revír a poslední srpnový den večer odjížděl s kolegy Vláďou, Bohoušem a Alešem na sever. Noční průjezd Německem, čtyři hodiny plavby na trajektu a v poledne následujícího dne nás loď vyplivla na Skandinávském poloostrově. U Stockholmu jsme vzhledem ke končícím prázdninám trefili velkou zácpu a také solidní průtrž mračen (ta se začínající školou neměla nic společného:-). Ale i díky možnosti spánku v autě jsme po celkových 34 hodinách dorazili do cíle.

Před námi se rozprostíralo ohromné křišťálově čisté jezero, kde jsme mohli pít přímo vodu ve které jsme lovili. Začali jsme pročesávat vodu a .... nic. Blesklo mi hlavou, že tady to nebude tak lehké, jako na Gimanu. První záběry jsem dostal až po značné chvíli a první pruhovaný třicátník byl na břehu. I na štiky došlo, první mi vzala hladinový wobler, který v době záběru několik vteřin ležel na hladině bez hnutí. Druhá se nechala zlákat na bílé kopyto. Následující den jsme vyrazili na druhý revír, který měl podobu velkého průtočného jezera. Poprchávalo, foukalo, ale v závětří mezi dvěma ostrovy jsme našli místo, kde se drželi větší okouni.

Dny pokračovali my střídavě prochytávali oba revíry a sledovali, jak rychle se v Laponsku na začátku září mění počasí. A lovili ryby - se střídavými úspěchy. Občas se podařila štika přes sedmdesát centimetrů, ale nebylo jich mnoho. Velikostně lepší to bylo s okouny. Při jednom z průjezdů průplavem mezi dvěma jezery jsem si všimnul oka mezi z vody rostoucími rostlinami, kde byl na hladině vidět potěr. Prvním hodem přišel záběr od pěkného okouna. V mžiku zasekává i kolega, také rybu kolem 35cm. Nástraha ztěžkne i při dalším hodu, ale tentokrát ryba zůstává u dna a cítím v prutu mohutné údery. Po zhruba dvouminutovém boji se u lodě objevuje krásný okoun, určitě přes čtyřicet centimetrů. Už unavená ryba sebou naposledy hodí a těsně před vylovením z háčku padá.

Kromě rybaření se našel čas i na prohlídku vesnice nebo sběr brusinek. Našel jsem i dva obrovské hřiby, jaké u nás moc k vidění nebývají. Oba rostli v příkopu u silnice na dobře viditelném místě, Švédové opravdu houby nesbírají.

Před odjezdem jsme se zajeli podívat o několik kilometrů dolů na řeku. Krásná příroda, věřil bych že nejsem ve Švédsku, ale v Kanadě. A tomu odpovídala i osádka. Kromě dvou Alešových potočáků se totiž chytil jediný rybí druh a to losos. Úžasně bojovné silné ryby, největší kousky přes 80cm dokázali v silném proudu vzdorovat dlouhé minuty. Bohužel, druhý den už král švédských řek zájem nejevil.

Poslední den se rozhoduji pojmout odpočinkově a k vodě vyrazit jen na okamžik navečer. Beru jemný přívlačák a zkouším štěstí pod silnicí, kde jsem viděl při večerních procházkách menší ryby na hladině. Místo vcelku příjemně překvapí, malý twister zláká pěkného okouna, krásně zbarvenou štiku a k mému překvapení také malou marénu. Další štiku ulovím u mola, kde parkujeme lodě a pláž u skokanského můstku zvyšuje mé skóre o okouna. Ten byl definitivně poslední rybou týdne.

A pak už jenom úklid chaty, balení a dlouhá cesta domů. Zajímavé bylo sledovat, jak rozdílné počasí vládne ve Švédsku a o kolik tepleji bylo po připlutí na ostrov Rujána... Tak zase někdy, Švédsko.

Lukáš