Fish Team CENTRAL BOHEMIA
NORGE - Laukoya 2013
22.5.-2.6.2013 Švédsko bylo nádherné, zeleno-modrá příroda, ten klid…Alandy měly svá specifika, červená barva alandského kamene je nezapomenutelná. Ač jsem to nejprve odmítal, tak ani nevím proč, ale začal jsem toužit po návštěvě Norska, zkusit mořský rybolov. Matěj ale vyráží na Nový Zéland, a tak moje touha zatím zůstává pouze v podobě snů až do doby, kdy se jen tak mezi řečí zmíním kamarádovi Jardovi, ten ač nerybář, překvapivě přikyvuje, jel by a že by i o někom mohl vědět, kdo by se přidal. Vše se celkem rychle vyvine a my se již scházíme na první schůzce. Můj původní plán jet do středního Norska byl velmi rychle přeformulován zkušenějšími členy na sever Norska J prý jsou tam větší ryby. Nemám námitek. Posádka se skládá ze sedmi členů: já, Jarda a Jarda (otec a syn), Lukáš, Zdeněk a Kuba (otec a syn) a mořský vlk Tonda. Dopravní prostředek Mercedes Sprinter. Lokalitu Zdeněk bookuje u www.rybolov.com Naším útočištěm bude 3000km vzdálený ostrov Laukoya v severním Norsku. Trajekty a případné komunikaci na cestě i v místě pobytu si beru na starost já.
Kupuji si dva tvrdší vláčáky, 30-100g a 120-300g, do pilkrovací sestavy zatím nehodlám investovat, Zdeněk se nabídl, že může zapůjčit. Průběžně nakupuji gumové nástrahy 15-22,5cm, několik větších smáčků, tři základní pilkry, šnůru na 30kg navíjím na starší kaprový prut. Ještě neoprenové rukavice, gaf a nesmím zapomenout na plovoucí oblek a teplé nepromokavé boty, jedeme přeci na Sever. Čas se nachýlil a my již nakládáme věci do auta včetně zmraženého jídla připraveného Zdeňkem a kolem poledne vyrážíme na dlouhou cestu. Moje nadšení trochu ruší pracovní telefonát a nemístná poznámka šéfa, prý škoda, že mi nemůže zakázat dovolenou...Každopádně k večeru dorážíme do Roztoku, nalodíme se a jdeme „spát“ do kajut. (Poprvé jsem využil kajutu a musím říct, že už nechci jinak- sprcha a postel se prostě na takové cestě hodí).
Cesta je opravdu dlouhá. Poprvé se dostávám nad polární kruh, je tam celkem chladno. Cestou cvičí naši trpělivost skandinávské benzínové pumpy a automaty na karty, kdy u každé pumpy vyzkoušíme vždy tak 3 karty než se zadaří natankovat. 
Čím více se blížíme norským hranicím, tím začínám mít větší obavu z celní kontroly, s alkoholem jsme hodně nad limit, jelikož jsme se špatně domluvili, kdo co vezme J 
Cestou vidím několik losů a někdy k ránu vjíždíme do oblasti, kde je kolem cesty i na ní spousta sobů. Únava pracuje, ačkoli je brzy ráno, všude je světlo, jen příroda je klidná.
Z polospánku nás velmi rychle probouzí hláška: „doprdele“ následující rána už jen umocňuje probuzení. Jeden z mladších sobů to odnesl, auto má naštěstí rám, a mi můžeme pokračovat po oklepání v cestě.
Projíždíme šedou nehezkou a nehostinnou krajinou, veškerý sníh roztál, všude je hodně vody, někdy je i silnice pod vodou. Hranice! Nevidíme ani živáčka, projíždíme…Ještě přejezd z pevniny na ostrov menším trajektem a budeme na místě.
Nádherné počasí umocňuje náš zážitek z místní krajiny, fjordy, hory se sněhem, svítí sluníčko, krásně modré moře. Při čekání na trajekt se opalujeme a chytáme. Vyndal jsem prut 30-100g, nandal 30g jig hlavu a smáčka v barvě kelera, několikrát nahodím a jsem úspěšný, treska okolo 60cm mi udělala opravdu radost, moje první norská ryba.
Celkem velkou a velmi pěkně vybavenou chatu nám ukazuje Nor alias Trol, řekneme si formality, ukáže lodě a náš pobyt může začít. Dělíme se na dvě skupiny: já, Jarda a Jarda, Zdeněk (klidná skupina) a Lukáš, Tonda a Kuba (chrti )J Druhá loď spěchá na vodu, my s klidem nachystáme potřebné věci a taktéž vyrážíme. Volíme klidnou vodu sundu (=průliv mezi dvěma ostrovy), chrti brázdí otevřené moře. Momentálně mi je jasné, že prut 30-100g již nepoužiji, hloubka v sundu se pohybuje okolo 50m a více. Směrem k moři jsme již na 100m, tady bude lehčí vláčka k ničemu. Nicméně zajíždíme na kraj sundu, loď má velmi malý drift, válíme větší gumy na dně. Ryby se nám nedaří najít, je první den, ani to nečekám. Najednou Jarda mladší dostává silný záběr špička prutu letí k hladině, naviják se začíná vařit, povoluje…Amatérské navázání koncové montáže si vybralo svou daň, do teď si myslím, že měl tu čest vylákat halibuta, to už se ale nedovíme. Od teď mu raději navazuji já. Jarda starší se seznamuje s vercajkem a učí se základy rybařiny. Zdeněk se dělí o zkušenosti z minulých výprav. Zajíždíme zpět do sundu, drift začíná být poměrně slušný, na úrovni bílého baráčku pouštíme pilkry a necháme se unášet. Brzy přicházejí první tresky, malé i větší.
Po několika hodinách balíme, dnes to stačilo, jsme unaveni z cesty a ještě nás čeká kuchání a filetování. Zdeněk nám ukazuje filetování v praxi, beru nůž a filetuji také, nic na tom není. Kuchání přímo na mole není zrovna ideální a člověku se může snadno udělat nevolno.
Maso zabalíme do mrazících sáčků a tetrapakových krabic a odnášíme do mrazáku. Polykáme večeři a padáme do spánkového komatu, zítra nás čeká další náročný den. V noci prší, ráno je zataženo a je chladněji, studená fronta se ale nekoná. Po vydatné snídani vyjíždíme tentokrát na 100m hloubku a pilkrujeme. Přichází několik záběrů, ale žádná sláva. Zkoušíme různá místa a chytáme náhodné ryby, ale slušnější. Jarda starší i Zdeněk mají problémy s mořskou nemocí a snídaně je brzy ta tam J Léky dostupné v českých lékárnách nepomáhají (příště již jedině Postafen, koupit se musí přímo ve Skandinávii) Dokonce začínáme chytat první vlkouše („mořské kočky“). Chrti jsou úspěšnější, ryb mají více, ale hitparáda žádná.
Denní režim se nám pomalu ale jistě kompletně převrací, třetí den již lovíme v ranních hodinách. Kolem druhé si chytám svou první kočku a vůbec, dnes jsem toho nachytal celkem dost, nicméně Zdeněk neustále říká, tohle je bída, kde jsou hejna. Je pravda, že několik pěkných ryb za šest hodin na moři není nic moc, ale ve srovnání s ČR? Začínáme vyslovovat legendární větu, která nás bude provázet po zbytek dovolené: „Je tu krásně, až na ty ryby“ Samozřejmě to myslíme s nadsázkou. Já jsem spokojený i tak, ryby chytáme a je tu nádherně. Kuba se dokonce vyprsil s treskou přes 110cm.
Dnes máme i pět vlkoušů velikostně okolo 80cm, což je hezké. Vlkoušům se tady v sundu nejspíše daří, i přes to, že tu nejsou skály. Legendy o jejich chrupu nelhaly. Na respektu nám přidává skutečnost, když vidíme, jak se vlkouš zakousl do našeho vesla a začaly lítat třísky.
Už ani nevíme, zda je noc nebo den, slunce stále svítí, jen mění pozici. Nádherné obzory jsou chvílemi až kýčovité a režim našich organismů začíná nabírat na stereotypu, snídaně-moře-kuchání a filetování-večeře-spánkové koma-snídaně-moře….
Následující noc opět hledáme nějaká hejna, ale bez úspěchu. Znovu končíme v sundu, který prochytáváme. Ideální drift nám umožňuje velmi pomalu prochytat celou délku sundu. Šmrdlání velké gumy o dno přináší ovoce a Zdeněk zasekne něco většího, ukázkové výpady naznačují halibuta. Je to tak, placka kolem metru už to umí hezky roztočit. Když je ryby v lodi, lovec si může oddychnout, Zdeňkův první halibut! A já s Jardou vidíme tento druh konečně ve skutečnosti. A aby toho nebylo málo, zanedlouho Zdeněk vytahuje druhého. Myslím, že je opravdu spokojený, již několikrát byl v Norsku, ale halibuta chytil až dnes, a dokonce dva. Filetování jsem studoval na youtube, a tak se nebojím začít.
Po spánku se vydáváme na menší procházku po okolí, chvíle strávená na pevné zemi nám jen prospěje.
V noci opět vyrážíme na vlny. Chceme opět zkoušet halíky, ale dnes to nepůjde, hladina se ani nehne, stojíme na místě. Dnes je to opravdu bída. Chytáme snad jednu větší tresku.
Zbytek dní se táhne v podobném duchu, několik slušných vlkoušů a Zdeněk do třetice halibuta, tuším 110cm. Co říci závěrem. Zažili jsme zde teplotně extrémní počasí (tropické podmínky na zdejší poměry), žádná rybí hejna se nekonala, ale to není podstatné. Ta příroda, ten vzduch a klid v kombinaci s naprosto odlišnou rybí obsádkou, než jsem zvyklí ze sladkovodních vod, umocněná „horskou“ periferií mi říká, tohle je nejkrásnější rybářská země, kterou jsem zatím navštívil. Cíl pro následující rok je jasný: přemluvit Matěje a vydat se znovu do Norska... Aleš
|
