Fish Team CENTRAL BOHEMIA

Je Pátek 5:30. Tichým ránem začne zvonit budík. Je to tu rychle vstát, umýt se, něco sníst a můžeme vyrazit. V šest hodin ráno přijíždí kamarád Martin o chvíli později Radek a Matěj. Rychle naložit věci a vyjíždíme. Před námi je dlouhá téměř 1800 kilometrů dlouhá cesta do Švédska na královny dravých ryb.

     Jedeme již 6 hodin a před námi se konečně objeví přístav. Super jsme v Rostocku, nalodíme se na trajekt a teď nás čeká šest hodin dlouhá cesta přes moře. Do přístavu v Trelleborgu přijíždíme cca v sedm hodin večer. Bez zbytečného zdržování vyrážíme směr Stockholm. Během cesty jsme všichni až na Matěje, který řídil, alespoň na chvíli usnuli. Ve čtyři hodiny ráno jsme na odpočívadle za Stockholmem, sluníčko už svítí, ale náš čeká ještě dalších 500 kilometrů cesty.

Jsou dvě hodiny odpoledne a my jsme konečně na místě. Po příjezdu nás přivítali místní, kteří nás obdarovali domácím chlebem.

     Teď rychle vybalit a na vodu. Máme pronajaté dvě lodě. Na jedné jsem já a Martin na druhé Radek s Matějem. Bydlíme v krásném domku na břehu průtočného jezera Hällsjon. Dostáváme mapku a rady o místních a vyrážíme prozkoumat první jezero. Po chvíli přicházejí první náhozy a z úst Martina se ihned ozve „je tam!“ Super první nához a Martin hned vytáhl štiku. Žádný obr ale na uvítanou krása. Následuje fotodokumentace a puštění ryby zpět do jejího domova. Martin znovu nahazuje a druhý nához hned záběr! Další kudla. Oba jsme překvapení a v úžasu, pokud to takhle půjde celý týden, po dvou dnech nám upadnou ruce. Pochopitelně to tak nebylo. Přejíždíme na další místo kde je převážně mělčina a z vody roste rákosí a lekníny. Ideální místo pro úkryt štik. Na lovení v takovýchto místech jsme používali žáby. Po chvíli vláčení se hlásí Matěj, že má první štiku. Pomalým tempem objíždíme jezero, záběry dostáváme, ale nedaří se nám je s žábou proměnit. Asi po třech hodinách jsme se dostali k průjezdu mezi jezerem Hällsjon a Trosjjön. Úzký průtok pod silničním mostem nicméně pěkně hluboký a ode dna porostlý trávou. Super místo na okouny. Vyndávám prut na ultra lehkou přívlač a jako nástrahu vybírám dvouocasého oranžového twistra. Prvních pár náhozů zkoumám dno a pozoruji, že za nástrahou vyjíždí spousta menších okounů. Po pravé straně jsem zpozoroval obrovský kámen, za kterým není vidět dno. Vypadá to na krásnou jámu. Nahazuji asi 3 metry za jámu a nechávám nástrahu padnout ke dnu. Netrvá to ani deset vteřin a z propadu cítím do prutu ránu. Zasekávám a na prutě je cítit odpor. Výborně vypadá to na krásného okouna. Skrze křišťálově čistou vodu vidím do dvoumetrové hloubky, jak se pruhovaný okoun pokouší vymanit z háčku. Je po souboji, ryba v lodi. Rychle změřit vyfotit a pustit. Metr ukazuje krásných 36cm. Na zdejší poměry prý normální ryba pro mě krásný souboj s velkou rybou, která se na našich vodách moc v takovéto velikosti nevidí. Jelikož jsme tu první den, a jsme strašně zvědavý, tak se vydáváme na průzkum dalších jezer, která jsou průplavní lodí. Nacházíme nová úžasná místa, která štikami prostě „smrdí“ nicméně se nám nedaří spatřit ani jednu větší štiku. Po dlouhých hodinách chytání začínám mít hlad a tak se podívám na hodiny. Jsem v šoku, ručičky ukazují deset hodin večer a nám slunce stále praží do tváří. Severské noci mají opravdu něco do sebe. Tak tedy zvedáme kotvy a jedeme zpět. Po tak dlouhé cestě máme nárok si už trochu odpočinout a naplnit žaludky. Přijíždíme k domu, zakotvujeme lodě a pro dnešek padla. Martin už připravuje večeři a já si mohu aspoň konečně vybalit. Po vydatné večeři nemáme sílu nic probírat a všichni jdeme spát.

 

Druhý den jsme všichni vstali až někdy kolem půl jedné odpoledne. A tak to začalo, tímto okamžikem jsme si všichni pěkně rozházeli spaní, protože noc tu není, takže naše těla jela do vyčerpání. Rychlá snídaně a šup na vodu. Dnešní den chceme věnovat jezeru Hällsjon trochu podrobněji. Na pruty nasazujeme žáby a jedeme k prvnímu poli rákosí a leknínů. Záběry přichází téměř ihned po dopadu nástrahy na vodu, nicméně jsou to malé štičky, nebo jsou to záběry do prázdna, kdy ryba nástrahu zcela mine. Průběh dne má bohužel stejný scénář, a i když jsme nachytali pár ryb, vše se pohybovalo kolem padesáti centimetrů. Po vyčerpávajícím dnu se tedy vracíme na večeři se slovy, že ještě po jídle vyrazíme na lov. Jasně, že se tak nestalo a všichni jsme usnuli.

Třetí den jsme pojali trochu jinak. Dostali jsme typ od místních na pár míst, kde by se mohli vyskytovat pstruzi. Balíme tedy do auta broďáky a vyrážíme. První místo je podjezí jezera Gransjön. Při pohledu na tohle místo se tají dech. Nikde nikdo, žádný zvuk aut, vlaků prostě naprosté ticho jen voda putující jezery. Pod jezem je vidět hlubší voda a asi po patnácti metrech se vytváří peřeje. Martin nahazuje woblera, Matěj žábu a já zkouším rotačku. Asi po pěti minutách se Matěj dočkává záběru a hned za ním i Martin. V tuto chvíli pro nás spíše bohužel jsou to štiky. Tady pstruzi nebudou. Ještě chvíli chytáme a pak se rozhodneme přejet na úplně druhý konec všech průtočných jezer. Na mapě je znázorněno, že lesní cesta vede asi 500 metrů k místu, kde se dá chytat. Odbočujeme z hlavní silnice do lesa. Cesta se začíná pomalu ztrácet. Okolo nás je spousta popadaných stromů. Vše nasvědčuje tomu, že když zde fouká, stojí to za to. Najednou před námi padlá bříza přes cestu. Tak to jsme dojeli. Vyzbrojíme tedy plnou polní a jdeme pěšky. Cesta za padlým stromem pokračuje ještě asi 200 metrů a pak končí. Před námi jen zeď stromů nikde žádná cestička nic. Zapínám na hlavě kameru a zkoušíme to skrze panenskou přírodu Švédska. Cesta je čím dál tím těžší všude padlé stromy, velké kameny a občas vodou nasáklý mech. Už slyšíme vodu, jsme blízko. Po chvíli se nám naskytuje pohled, pro který jsem přesně jel takovou dálku. Říčka mezi vysokými skálami, které byly porostlé lišejníky a mechy. Přímo před námi menší vodopád a lávka. Hlavou se mi v tu chvíli promítalo jen proč něco tak úžasného není i u nás.  Rozdělujeme se, já s Martinem přebrodíme vodu a půjdeme po proudu, Matěj s Radkem zkouší štěstí nad vodopádem. Na spodní části je vidět, že voda je zde velmi hluboká, zkouším tedy gumové nástrahy. Bohužel nemáme s Martinem štěstí. Matěj s Radkem jsou na tom lépe, nahoře měli pár štiček. Asi po hodině se znovu spojíme a zkoušíme se dostat ještě níže po proudu, avšak záběr už nepřijde. Matěj prohlásí, že je čas odejít. Slunce začíná slábnout a na takovém to místě bychom mohli potkat medvěda. Další den končí a my si jdeme odpočinout.

Nadcházející den jsme se rozhodli vyjet na nejvzdálenější jezero Lungsjön. Hned ráno jsme se tedy sbalili a vyjeli. Cesta na toto jezero trvala lodí téměř hodinu. Přijíždíme na okraj jezera, které má na délku téměř pět kilometrů. První půlka je značena hlubší voda a spodní část jezera je značena jako mělká voda s výskytem podvodních skal. Dost nebezpečné místo na zběsilou jízdu lodí. V dálce jsou vidět dva ostrůvky, na kterých jsou postavené chaty. Na toto místo se okamžitě vydává Radek s Matějem, my s Martinem volíme pomalejší průzkum jezera podél břehů. Podél břehu se táhne krásná velká skála, zkoušíme to tedy zde. Záběry neustávají, ale proměňovat je, je čím dál tím těžší. Po nějaké době jsme se rozhodli přejet za kolegy. Přijíždíme tedy téměř na druhý konec jezera, kde nám Radek sdělí, že Matějovi se podařila krásná štika, které do metru chybělo jen sedm centimetrů. Neváháme tedy, kotvíme u nich a zkoušíme štěstí. Vypadá to zde na spoustu jam, protože je vidět hodně kamenů u hladiny, které střídá tmavá oka hluboké vody. Jako nástrahu tedy volím wobler Rapala Rippin Rap. Po pár náhozech dostávám záběr. Po chvíli se ukazuje u hladiny slušnější štika, ta však plácne hlavou a podaří se jí vyprostit háček z tlamy. Na obloze se začínají tvořit hrady a tak raději míříme zpět. Po příjezdu začíná ihned pršet, měli jsme to celkem na čas.

      Večer déšť ustává a my jsme odhodlaní jet dnes na noční rybačku. Jako místo jsme si vybrali průprav Gransjöan. Dnes je zataženo takže viditelnost se trochu snížila. Projíždíme asi patnáct metrů širokým průplavem, který je každou chvíli obohacen tůní. Ve vodě je spousta trávy. Perfektní úkryt pro trofejní štiky, ale také dost stěžení pro lov. Pokud jsme nepoužili hladinovou nástrahu se schovanými háčky, nebyla šance chytat. I přes to se Matějovi daří proměnit záběr od štiky. Klasická velikost, ale potěšila o to víc, že byla ulovena v noci. Během noci ještě přichází pár záběrů, které jsme však neproměnili. Vracíme se tedy trochu prospat, ať jsme čilí na další den. Když jsme zakotvili lodě, Radek slyšel kousek od našeho kotviště, jak v leknínech loví štika. Vzal si tedy žábu a šel zkusit štěstí. Přidává se k němu i Martin, já a Matěj uklízíme věci z lodí. Po chvíli je slyšet v nočním tichu Radkovo hlas „Je tam!!“ radost však vydrží jen pár vteřin, štika se pouští. V tu chvíli se jmenovala všemi možnými jmény jen ne štika. Radek nám následně říká, že to byla trofejní ryba odhadem kolem metru. Napumpovaný adrenalinem ještě zkouší pár náhozů, nicméně již marně. Při odchodu si všiml u břehu zamotané šňůry. Když ji vytáhl z vody ven, byla na druhém konci černá rotačka od firmy Meps. Na černé rotačky to tu prý chodí nejvíce. Radkovi to však v tuto chvíli bylo jedno a rotačku mi daroval. Jdeme spát.

Ráno kolem osmé hodiny kluci ještě vyspávali a já si trochu přivstal, abych vyjel sám na jedno místo blízko domu. Nevím proč, ale když jsem u vody sám, mám větší štěstí. Takhle mi to funguje v Čechách tak jsem si řekl, že to vyzkouším i tady. Beru si tedy jeden prut a vyjíždím k nedalekému místu, které je porostlé rákosím a je zde hloubka. Ani už nevím proč, ale hned jako první nástrahu jsem zvolil právě nalezenou rotačku od Radka. Doslova trefa do černého! Během hodiny a půl na vodě se mi daří dostat na loď osm štik. Sám nechci uvěřit tomu, že mám až takové štěstí. Vracím se na snídani a vše klukům vyprávím. Radek si trhá vlasy, že jsi rotačku raději nenechal, bere to pochopitelně s humorem.  

 Po snídani máme v plánu jet do města nakoupit nějaké pečivo, a po cestě zpět se zastavit opět u podjezí jezera Gransjön. V rychlosti nakupujeme a míříme k jezu. Tentokrát jde Matěj muškařit. Jelikož vím, že se pod jezem pár štik schovává, zkouším jako nástrahu úhoře od firmy Savage Gear. Záběr přichází okamžitě. Z podjezí se mi podaří ještě další dvě štiky. Kluci to stále zkouší zde, Matěj muškaří v peřejích a já se rozhodl vydat po proudu na průzkum. Asi po sto metrech se přede mnou zjevilo něco úžasného. Peřeje se změnily v říčku, která byla poměrně hluboká, plná trávy, rybiček a leknínů. Našel jsem si v broďákách místo u obrovského kamenu, kde se lámala hloubka z metru odhadem tak do metru sedmdesáti. Nahazuji úhoře a lehkými trhanci přitahuji. Nástraha už je vidět v křišťálové vodě, když v tu chvíli po ní vystartuje nádherná štika. Silná rána do prutu ale nic z toho štika netrefila háček. Opakuji náhozy a stejný scénář se opakoval ještě dvakrát. Během pár minut ze stromů přijde Matěj. Chvíli diskutujeme o tomto místě a pozorujeme, jak se v každé části střídají útoky štik a okounů. Sem se prostě musíme vrátit s lodí. Vracíme se k Radkovi a Martinovi, kteří již čekají u auta. Všechno jim důkladně převyprávíme cestou domů. Nakonec jsme se dohodli, že dnešní odpoledne ještě jednou vyrazíme na poslední jezero Lungsjön a zítřejší den budeme věnovat průzkumu celého průplavu Gransjöan. Po vydatném obědě se naloďujeme a vyrážíme. Počasí zatím vypadá přijatelně. Po hodinové cestě jsme na místě a počasí už není tak hezké jak bylo. Vypadá to na pěkný sprch. Přijíždíme do spodní části jezera do malé zátoky. Vypadá to tu velmi sympaticky, tak tedy nahazujeme. Ráďa, Matěj i Martin mají štěstí a tahají štiky a okouny. Mě se nedaří proměnit jediný záběr. Asi po půl hodině jsme si všimli, že obloha se velice rychle zatáhla. Vyjíždíme tedy ze zátoky na otevřenou vodu. Máme problém, na druhý konec jezera už není vidět. Cesta zpět nepřipadá v úvahu. Rychle tedy jedeme k ostrůvku uprostřed jezera a využíváme kotviště s verandou chaty jako útočiště. Během chvíle přichází silný vítr a déšť, musíme tedy přečkat zde. Uvězněni na ostrůvku jsme asi hodinu pak vítr a déšť ustává a my máme možnost znovu vyjet na vodu. Po dešti je na jezeře naprosté ticho, když člověk nemluví, slyší jak mu buší srdce. Do večera přichází ještě několik štik, většinou na poppery. Slunko začíná slábnout a my se rozhodneme pomalu vracet. Během jízdy zastavujeme téměř na všech místech, kde se nám to libí takže cesta trvá skoro tři hodiny. Nyní jsme mezi jezerem Bodsjön a Trossjön. Průplav mezi těmito jezery je naprosto úžasný, jediné co to trochu kazí, jsou dva stožáry vysokého napětí, pod které když přijedeme tak lodě začnou probíjet a pruty se třást. Musíme tedy o kousek popojet. Zde se na chvíli zakotvíme, protože je vidět aktivita ryb.  Voda zde téměř stojí a je porostlá trávou ode dna až k hladině. V nekončícím tichu je slyšel, jak nástraha dopadá na hladinu vody někde v rákosí. Bum! Radek dostává záběr. Bohužel se ryba netrefuje. Bum štika to zkouší znovu a opět nic. Zde se nám ukázalo, že chytat na žáby je sice krásné, když se dostaneme s nástrahou do míst, do kterých bychom se s normální nástrahou nedostali, ale za cenu, že ryba devětkrát z deseti záběrů spadne, nebo se netrefí. Zkouším s Martinem mělčinu a Matěj s Radkem se posouvají o kousek do hloubky. Matěj nasazuje svůj Alandský speciál. První nához, druhý nához, záběr a je tam! Ryba bojuje ze všech sil, ale je chycená velice dobře takže nemá šanci. Přichází opěr rychlá akce, změřit, vyfotit a šup do vody. Matěj se dočkal a překonal svůj osobní rekord. Štika měří 93cm. Stavbou těla není nijak extra mohutná, ale dominantní jsou její zuby, takové jsem u štiky ještě neviděl. Pac a pusu a utíkej domů.  Po nádherném zakončení už opravdu přejíždíme jezera až domů a jdeme se najíst.

Další ráno nás čeká už poslední den naší výpravy. Jak jsme se domluvili tak děláme a vyrážíme proti proudu do průplavu Gransjöan. Při naší první návštěvě tohoto místa jsme zde byli za šera a nyní zjišťujeme, že průplav je opravdu plný všemožných zátoček a průjezdů v rákosí.  My však veslujeme dál. Asi kilometr proti proudu se konečně dostáváme do míst, které jsme viděli, když jsme byli u podjezí Gransjön. Hloubka se tu mění z úplné mělčiny až do dvou metrů a všude mraky trávy a malých rybiček. Jako první nástrahu všichni zkoušíme žáby. Záběry přichází téměř ihned po náhozech, ale jediný kdo proměňuje je opět Matěj. Stejný scénář se opakuje dalších pár hodin s rozdílem, že na žábu konečně proměňuje i Radek. Při zdolávání štiky vystartuje Radkovi po té menší větší štika. My to neviděli, ale prý to bylo torpédo. Voda je už zde rozplašená a tak jsme se rozhodli ještě pomalou jízdou prozkoumávat zákoutí celého průplavu. Mě už to začalo lézt na nervy, že nemám ani záběr tak jsem si vyndal plavačku a bavil se lovem okounů a plotic. Kluci neustále chytají a proud nás pomalu táhne po vodě. Dostali jsme se k místu, kde přes průplav v jednom místě vyrostla tráva asi do metrové výšky nad hladinu a při pravé straně byl vjezd do úžasné zátoky asi dvacet metrů široké a tři metry hluboké. Matěj s Radkem zůstávají nad zmíněnou trávou a my s Martinem zajíždíme do tůně. Já zkouším hlubinou nástrahu Martin poppa. Po půlhodině se Martin dočkal záběru od nějaké malinké štiky, která však nástrahu netrefila. V trávě mezi naší lodí a kluků to neustále loví. Radek to zkouší s hladinovou nástrahou ale neúspěšně. V jednu chvíli se z trávy ozve neskutečné zalovení, které následně komentuje Matěj se slovy, že ji viděl a tahle štika musela mít alespoň metr. Nikam nepřejíždíme a doufáme, že se nějaká taková zatoulá i do téhle zátoky.

Asi patnáct minut po mohutném zalovení přichází asi nejtěžších třicet minut v našem životě.  Martin nahazuje poppa směrem k vysoké trávě. Přichází záběr a Martin zpanikaří.  Štika se netrefuje a Martin začne nástrahu rychle přitahovat k sobě, aby znovu nahodil. To byla osudová chyba, jakmile začal nástrahu stahovat, asi metr za ní se rozjela vlna. Mě úplně ztuhly nohy a neměl jsem slov. Tohle jsem nikdy neviděl. Štika byla tak hladová a agresivní, že jak Martin stahoval poppa rozjela se za ním a chtěla jej znovu atakovat. Martin však nástrahu nepozastavil. Nicméně chybami se člověk učí, myslím si, že já bych udělal stejnou chybu.  Nástraha už byla u lodi a Martin ji zvedl z hladiny. V tu chvíli se nám štika zjevila a my oba zmražení jen koukali. Bylo to monstrum, takovou štiku známe oba jen z obrázků. Rychle hledám nástrahu s největším trojhákem. Nástraha připravena a Martin mě upozorní. Ta štika krouží kolem naší lodi. Zpětně mi to přijde trochu děsivé, jako kdyby si na nás číhala. Nahazuji tedy nástrahu do vody kousek od lodi. Ze dna lodi jsem cítil ránu. Štika stála přímo pod naší lodí, a jakmile jsem nahodil, ihned zaútočila. Je tam! Viděl jsem, jak vystřelila přímo pod našima nohama. Akce prutu na maximu, štika bojuje o každý metr vlasce. Asi po dvou minutovém souboji se štika otáčí a míří k lodi. V tu chvíli se vypne. Celé tělo mi zalije pot a z očí začnou téct slzy. Právě jsem přišel o životní rybu. Těžko se odhaduje velikost ryby, když ji nemáte v lodi, ale tahle měla rozhodně hodně přes metr. Oba s Martinem jsme neskutečně zklamáni. Martin je naštvaný sám na sebe, že už ví, jakou udělal chybu a já jen tupě zírám do vody a nemám ani chuť znovu nahazovat. Mezitím kluci dojeli za námi do tůně a chytají zde s Martinem. Po deseti minutách se rozhodnu ještě nahodit s nadějí, že se třeba nepíchla a stále tu někde čeká. Martin znovu posílá poppa do vody, nyní však na druhý konec tůně. Znovu přichází záběr! Štika jeho poppa však opět netrefí. Oba nahazujeme kolem lodi. Bylo mi až trochu trapně, ale záběr přišel znovu mě. Prudce zasekávám a začíná další souboj. Velká štika na prutě! Hlavou se mi honilo, že by to možná mohla být ta samá, třeba mi chce dát ještě šanci. Po chvíli se ukazuje na hladině, není to ona, ale je to jiná nádherná štika. Souboj trvá asi pět minut a poté Martin dokáže rybu dostat na loď. Nyní mne zalije tělo neskutečná euforie. Konečně jsem se dočkal, po týdnu mi na závěr přišla veliká štika. Metr ukazuje 85cm není to monstrum jako to předtím, ale tuhle jsem dostal! Ještě fotka na památku a upaluj zpět do vody. Kluci mi gratulují a já jsem moc spokojený. Je mi líto Martina, který přišel o dvě obrovské štiky a vlastně jsem měl obě na prutě já. Zkoušíme tedy ještě štěstí znovu. Bohužel zátoka už je až moc rozplašená tak tedy popojíždíme dál. Cestou se Martinovi daří ještě nějaké menší, které alespoň lehce působí jako náplast po předchozím nezdaru. I Matěj a Ráďa ještě dostávají záběry, vše jsou to však ryby kolem šedesáti centimetrů. Měním nástrahu a zkouším černou rotačku. Po pár náhozech přišel slušnější okoun. Balím věci a pomalu sjíždíme do poslední části průplavu. Martin zde chce ještě nahodit tak tedy zastavujeme a nahazujeme. Zkouší to proti proudu. Já zkouším po proudu, protože zde vidím pěknou jámu. V hlavě se mi honí, co se to vlastně dnes stalo, když v tom přijde záběr. Zasekávám a cítím větší odpor. Martin zbystří a hledí do vody. Asi pět metrů od nás se vynoří štika zase pěkný kus! Pomalu se ji snažím dostat k lodi, ona má však dost sil a spustí se po proudu. Teď už na vlasci pociťuji, že jsem zachycený někde v trávě. Plujeme tedy k místu, kde vlasec padá pod vodu. Ryba je stále na prutě, nicméně je velice chytrá a neustále projíždí hustou trávou. Po delší prodlevě vymotávání vlasce z trávy štika vyhrává tento souboj a je pryč. Tři obrovské ryby na prutě a z toho jen jedna úspěšně zdolána. Jsem znovu trochu zklamaný a už raději míříme domů.

Večer nás čeká dlouhé balení, protože brzy ráno odjíždíme zpět do Čech. Byla to nezapomenutelná výprava se super přáteli, která nám dala možnost nahlédnout do panenské přírody Švédska. Všichni jsme se shodli na tom, že tu každý máme nějaké nevyřízené účty a jednou si je sem přijedeme vyřídit. Snad do té doby ještě štiky o pár centimetrů povyrostou.