Poprvé s bábovičkou
Všechno se to přihodilo tak, že jsem dostal na Vánoce roku 2012 od rodičů mé přítelkyně dárkový poukaz, ve kterém stálo, že jsem obdržel rybářkou povolenku na soukromý revír Dobrá voda (www.dobravoda.org). Revír se skládá ze dvou rybníků Horní a Dolní, které se nacházejí u obce Milín nedaleko města Příbram, cca 100km od Kladna. Spolu se mnou dostal povolenku i přítelčin otec, tudíž výprava bude probíhat v tandemu.
Mile mě to překvapilo, ale na druhou stranu i trochu zaskočilo, jelikož jsem nikdy na soukromé vodě nechytal a také kvůli tomu, že soukromé rybářské revíry vyhledávají především kapraři specialisté. A to já rozhodně nejsem. Proč to ale nevyzkoušet. Nebudu si brát kaprařskou výbavu, kterou stejně žádnou nemám, ale zkusím si tam zachytat na mé feederové náčiní, a vlastně ho i pořádně otestovat na tzv. soukromáku či kaprodromu.
Předem jsme se dohodli, že výpravu uskutečníme tehdy, až se oteplí, nejlépe na přelomu jara a léta. Do té doby jsem měl mnoho času, zjistit si o revíru co možná nejvíce informací, aby se nám podařilo alespoň něco nachytat a neskončit jako bezrybky. Začal jsem tedy sondovat, hlavně na MRKu, kde jinde :-) Netrvalo to dlouho a ozval se mi kolega Juráš, který navštěvuje totožná fóra jako já a shodou okolností tento revír již také navštívil. Dali jsme se tedy do řeči - soukromých zpráv a pomalu jsem si dělal o revíru obrázek. Řekl jsem si že nebudu nic pokoušet, a pokusím se zarezervovat to samé místo jako on a využít jeho rad. Juráš jezdil s kaprákama, a já to zkusím s feederama - první možnost vyzkoušet method feeder.
Další nová zkušenost, kterou jsem nikdy před tím nevyzkoušel. Začal jsem se poohlížet po nějakých těch method feederových krmítkách s bábovičkama (vaničky, kterými se krmítka naplňují). Pročetl jsem nějaké ty recenze, prohlídl fotečky a nakonec jsem usoudil, že zvolím krmítka od značky Korum, které se prodávají v gramážích 30, 45 a 60g. Sice jsou trochu dražší, ale když jsem je viděl, tak jsem je vyzkoušet musel. Počítal jsem s tím, že budu brát mé dva feedrové pruty Greys G-Tec 13ft (390cm), které jsou tužší a určené na větší ryby, a tomu jsem musel uzpůsobit gramáž krmítek. Zvolil jsem krmítka s váhou 45g, aby se mi po nahození vždy podařil dopnout vlasec, který mírně přihne špičku prutu (nakonec by byli ještě lepší 60g). Krmítka jsou tedy z krku. Připravil jsem si ještě pár krátkých návazců, tak jak to ukazovala videa na internetu a udice byli připravené.
Nastal čas na krmení, co vlastně do těch báboviček budu dávat. Domluvili jsme se s Vaškem, že já připravím krmení pro ryby a on že zajistí krmení pro nás. Neměl jsem s tím problém. Krmení připravuji rád a vaření mě nebaví. Při objednávce krmítek, jsem si projel na webovkách i krmné směsi, které daná firma nabízí, a když vyrážíme na ty kapry, tak jsem přihodil do košíku krmení značky Sonubaits s příchutí rozemletých halibutek. Na háček jsem naordinoval halibutky pelety 12mm, které jsem měl již doma a jako druhou variantu klasickou Bonduelku. Tyhle dvě varianty budu nastražovat na vlas pod háček. Udice, návnady, nástrahy i krmení pro nás zajištěno... Teď už vybrat jen pevný termín a můžeme vyrazit.
V průběhu května jsme si dali pevný termín, kterým byl druhý červnový víkend. Vzal jsem tedy mobil do ruky a zamluvil nám chatičku pěkně u přítoku spodního rybníka, tak jak jsem po radách chtěl. Pár týdnů čekání uteklo jako voda, a už jsem nabíral pana Součka u jeho baráku. Plné auto rybářského cajku, návnad, nástrah a nějaké to dlabání pro nás - pivko jsem si nebral, na místě točili... Vyrazili jsme před 9h směr Praha, poté dále na Strakonice. Po rychlé 3/4h za volantem sjíždím z rychlostní silnice, a projíždím obcí Milín, ve které je již značen soukromí revír Dobrá voda. Po pár minutách dojíždíme na místo, hned navštívíme recepci, kde vyměníme vouchery za 24hodinové povolenky a k tomu dokupujeme chatku na jednu noc. Pan správce nás narychlo seznámí s řádem, ukazuje naší chatku a dostáváme klíče. Pod hrází horního rybníka přijíždíme hned k první chatce na protějším břehu, kterou využijeme na jeden nocleh. Jednoduchá chatička s dvěma palandami, skříní a stolem zdá se mi být plně dostačující. Vyložíme věci z auta, a já odvážím auto k recepci na parkoviště, tak jak nám bylo řečeno - není to daleko, takže pohoda, aspoň okouknu okolí. Když jsem zaparkoval, tak jsem prolezl všechno v blízkosti recepce, kde se nacházelo WC, sprchy (vše čisté) a příjemné posezení s krbem. Vyzkoušíme to tu večer...
Po návratu na náš flek jsem se jal přípravy krmení. Ono to nebylo nic složitého ani žádná věda. Vybalil jsem svých pár zelených kbelíků a pustil se do toho. Mezi tím, si pan Souček připravoval klacky. Jeden 2kg pytel method mixu s příchutí halibut pelet, k tomu pár zrnek kukuřice, a trocha malých 4mm peletek a bylo hotovo. Ač jsem si myslel, že to bude málo, stačilo nám to oběma na celých 24h. Když krmení sálo vodu, tak jsem i já připravil své klacky a poprvé navázal method krmítko a k němu krátký, asi 10cm dlouhý, návazec. samozřjmě s háčkem a vlasovým přívěsem. Za chvilku bylo navázáno, i když úplně napoprvé se mi ta novinka navázat nepovedla, místečko také připraveno a mohli jsme začít. Panu Součkovi jsem navázal také vlasovou montáž, s klasickým krmítem, ale později přešel na klasický větší háček a nastražování přímo na něj.
Na jeden vlas jsem nachystal 12mm halibutku, na druhý několik zrnek kukuřice, a obě bábovičky jsem poslal přibližně do středu rybníka, kde přitékala voda z horního rybníka. Moc vody tam nebylo, pač jsem po nahození okamžitě cítil, že krmítko je na dně. Nevadí, uvidíme... Oba pruty jsem zasadil na stojáka do fenclovek, povolil brzdy, a budu čekat na klasickou hokejku s tím krásným zvukem brzdy. Pan Souček nasadil klasické policajty a teď už jen čekat a doufat. Po chvíli jsme vybalili kačické uzeniny a udělali si dobrý studený obídek, kterým jsme si krátili čekání. Po obědě už to ale přišlo, první záběry, klasická rána policajta do laminátového teleskopu, a byl tam první šupináč. Netrvalo dlouho, a můj Greysík se také ohnul skoro až k vodě a také jsem se nemýlil. Pěkného kapříka kolem 55cm jsem dovedl zdárně do svého podběráku. Přišel ještě jeden záběr, a po něm to ustalo. Hodina utekla a stále nic dalšího. Další hodina pryč a nic, když v tom opět parádní ohýbačka a brzda křišel až za chatku, kde jsem byl močit. Ale stihnul jsem to. Další 60-níček venku. Zase nám přišlo pár záběrů během půl hodinky. Některé jsme s úspěchem proměnili, některé se zdolat nepovedlo, ale po chvíli zase klid. Dlouhý 2-hodinový klid, po kterém opět přišli záběry. A takto se to opakovalo až do večera. Napadala mě tedy jediná věc, ryby jezdí dokola rybníka, a vždy jedenkrát za 2 hodiny dorazí k nám, a ochutnají naše nástrahy.
K večeru jsem zase něco pojedli a vyrazili jsme vyzkoušet místní pivíčko do recepce. Vzal jsem si s sebou pelety s prakem, a když jsem přišel k přítoku, tak jsem nastřílel několik hrstí pelet na místo, kam dopadají mé bábovičky. Trvalo to jen pár minut a dorazil jsem za panem Součkem, který už dřimal v ruce půllitr s Kozlíkem, aspoň myslím, že tam točili právě Kozla. Po dvou pivíčkách jsem vyrazili zpět na své stanoviště. Mezi tím, co jsme si byli odpočinout od ryb, tak na horním rybniku si postavil bivak nějaký rybář, tak jsem ho při zpáteční cestě navštívil a pokusil jsem vyzjistit nějaké informace. Byl to pohodový chlápek, který se vším poradil a bez problémů mi odpověděl a poradil s čímkoliv jsem chtěl. Dozvěděl jsem se například, že na Horním rybníku je ryb méně, ale jsou větší, oproti Dolnímu rybníku, kde jich je zase hodně, ale nejsou to velké kusy. Prý ryby přesně pro ty, kteří si chtějí nějakého toho kapříka odnést dom. Zakrmil si raketou na dvě místa a chytal klasicky na pořádné koule. Přesvědčil jsem se, že nahoře byly opravdu větší ryby, když jsem mu pár pěkných kaprů osobně podebíral. Tak jsme ještě chvíli klábosili, a pak jsem seběhl dolu pod hráz ke svým klackům. Do večera se povedlo ještě pár ryb. Mezi nimi i ta největší, a tím byl šupináč 70cm, který přišel na halibutku už se soumrakem. Po této rybě se již začalo pořádně stmívat a mé špičky zmizely ve tmě. Tak jsme to asi v 10h večer zabalili a šli chrápat.
Budíček jsme měli nastaven na 6h, s tím, že chytat budeme do 10h a pak začneme balit a pofrčíme dom. Ale to co se dělo po prvním ranním nahození, to jsem opravdu nečekal. Hned na první nához jsem vytáhl rybu, samozřejmě kapra. A po nahození druhého klacku, jsem po chvíli opět zdolával kapříka. Dokonce se mi asi 2x stalo, že když jsem zdolával na jeden prut, tak jsem měl záběr na druhý. Oba Greysáci se ohýbali jak hokejky, krásně nad hladinu a do toho krásně zpívala brzda obou Twinečků. Ryba střídala rybu, šupináč střídal lysáka, a mě poprvé v životě začli bolet záda ze zdolávání ryb. Večerního 70níka jsem sice nepřekonal, ale byly to všechno ryby do 65cm, a někteří lysáci byli jak sluníčka. Dokonce jsem už nastražoval na oba pruty pelety, a po pár kaprech dokonce i dvě pod jeden háček. Ale záběr stále střídal záběr. Pan Souček se mi každou chvíli smál, že to není možné. Také nějaké ryby vytáhl, ale nebylo to s takovou kadencí, jako jsem tahal já. Shodli jsme se na tom, že to všechno bylo určitě tím, jak jsem večer zakrmil peletama z vedlejšího břehu. Protože to byl opravdu masakr :-). Za sobotních 12h rybolovu jsem chytil asi 10 kaprů, ale za nedělní necelé 4h jich bylo 12. Zatahal jsem si fest.
Když jsme pomalu začali balit, tak jsem vyběhl navštívit kolegu na hrázi, a ten mi říkal, že za celou noc ani na chvíli neusnul, jelikož mu stále brali kapři, a pořád musel vstávat k prutům. Bylo vidět, že toho má také dost. Ale stále měl úsměv na tváři, jako já, když jsem mu říkal o tom, jak nám to ráno šlapalo. Byl to fajn človíček, a doufám, že ho ještě někdy potkám, třeba zase na Dobré vodě.
Já jsem si zabalil své klacky a veškeré mé propriety, samozřejmě mi to trvalo déle než panu Součkovi, jako vždy to mají mí kolegové dříve sbaleno než já a vyrazil vykuchat dva padesátníčky, které jsme si vzali dom na polívčičku a řízečky. Vodu s hadicí měl správce u své recepce, tak jsem tu vraždu spáchal právě tam, kde si ode mě správce odebral i lístek a zkontroloval ponechané ryby. Vše hotovo a můžeme vyrazit na nedělní oběd k domovu.
Závěrem bych chtěl říci, že moje první zkušenost se soukromou vodou byla velice milým překvapením, a určitě bych se na Dobrou vodu znovu zajel podívat. Myslím si, že služby, které tento revír nabízí, nejsou jen a pouze pro rybáře, ale pěkné chatky a okolní příroda mohou být zajímavé i pro družky a přítelkyně všech tichých bláznů. Věřím, že každému se tam zalíbí...
Zdar Petrův
Matěj
Jak jsme vyhráli KFL aneb 4x jiná příchuť vítězství
Jednoho dne loňského roku, se v mé hlavě zrodila myšlenka, že bych mohl pro tu naší rybářskou bandu vymyslet nějaké závody, které by měly už něco v sobě z těch velkých oficiálních feederových závodů, kterých jsem se již několika za svou rybářskou kariéru zúčastnil. Říkal jsem si, že pokud bude dostatek lidí, kteří budou mou nabídku několika závodů za rok akceptovat, tak nevidím problém v tom, abych se ujal společně s mým kamarádem Alešem veškeré organizace. Měl jsem za sebou už pár závodů, které jsem se pro kamarády snažil zajistit, a myslím si, že se to vždycky povedlo.
Začalo to tedy tak, že jsem kontaktoval nejdříve Aleše, a zeptal se ho na to, jestli by to mezi námi všemi mělo nějakou šanci na úspěch. Bylo mi řečeno, že zkusit to můžeme a uvidíme, kolik lidí by do toho šlo. Hlavním rozdílem od ostatních závodů, které jsem vždy pořádal, bylo to, že zde by se jednalo o týmové závody, tudíž závody dvojic. Nejdříve jsem tedy vymyslel pravidla, tedy spíš je přejal od ligových závodníků a upravil je tak, aby odpovídali naším amatérským podmínkám a možnostem. Po té jsme společně s Alešem začali vybírat revíry. Chtěli jsme vybrat takové vody, které by byly od sebe odlišné a mohl si přijít na své jak rybář, který má rád stojatou vodu, pomalu tekoucí, tak i velkou řeku. Konečný výběr padl nakonec na čtyři revíry, kterými byly Záplavy, Berounka v Račicích, Labe v Mělníku a nakonec opět Berounka v Berouně. Tudíž čtyři závody, které jsme rozprostřeli do celé rybářské sezóny a to takovým způsobem, že dva závody odchytáme v jarních měsících duben-květen a zbývající dva v podzimních měsících září-říjen. No a teď už jsme vlastně skoro všechno měli, ano opravdu jen skoro, protože něco malého ale docela důležitého pořád chybělo. Byl to název celé té sezónní akce. Chvilku jsem přemýšlel, a pak mě trklo, že když všichni pocházíme z Kladna a jeho okolí, tak to celé pojmenujeme KLADENSKÁ FEEDER LIGA 2010.
Tak to by všechno bylo: pravidla, termínový kalendář akcí a teď už jen sehnat týmy na to, abychom tu naší KFL mohli rozjet. Rozeslal jsem tedy maily, všem kamarádům, kteří by mohli mít o tuto akci zájem s datem do kdy je možnost se přihlásit, aby byl čas na přípravu a organizaci. A připojil podmínku, že pro uspořádání této akce je minimum 5 týmů (tj. 10 závodníků). No, ale co se nestalo, zájem byl nad očekávání velký a přihlásilo se celkem 7 dvojic a to mě velice potěšilo, i když se později ukázalo, že někteří se sice přihlásili ale ani jednoho závodu se nezúčastnili – bez omluvy, a to člověka, který se s tím vším připravuje, štve ze všeho nejvíc! Lidi jsou různí. Ale poprali jsme se s tím a mohlo všechno začít: 6 týmů – 4 závody – 1 vítězný tým
1. závod, Záplavy (Kamenné Žehrovice) – 1 kolo (4 hodiny lovu)
A je to tady, předvečer prvního závodu, už začínám být trošku napjatý a přemýšlet nad tím, jaký prut si připravit, zda picker nebo klasický feeder, jak daleko asi tak chytat. Budou ty zrcátka na Záplavách kousat, kolik jich asi vytáhnu, a kdyby se do toho spletl nějaký ten kapřík, tak by to bylo super. No uvidíme. Nemohl jsem vůbec usnout, ale to je normální…
5:45 mi zvoní budík u hlavy, a je to tady. Ve čtvrt na 7 je tady pro mě Aleš, tak jak jsme se domluvili a vyrážíme na místo dnešního závodu. Chytá se sice až od 8h a sraz je do 7h, ale jako pořadatelé vyrážíme takhle brzo, abychom stačili připravit sektory a sami sobě připravit to pravé krmení, kterému jsme věřili, že bude fungovat.
Kolem půl 7 jsme na místě, zima byla slušná, mlha by se dala krájet, ano přesně taková jako u Rákosníčka a já připravuju očíslované kolíky a společně s Alešem vyrážíme vytyčit dnešní trať. Během vytyčování se sjíždějí první závodníci Ouklejbijci a FT SeNo, postupně dorážejí všichni účastníci. Do 7h jsou všichni na místě a začíná losování. Já jsem si vylosoval B7, což byl pravý forhont. Říkal jsem si super, vpravo od sebe budu mít volno a ryby by mohli od stran najíždět do krmení a já je mohl odchytávat jako první. Vedle sebe na B6 jsem měl Radka Pokorného, kterého jsem do té doby vůbec neznal, nevěděl jsem co očekávat. Aleš si vylosoval A7. Okamžitě po losování jsme nastoupili na přípravu krmení (pro tento závod jsme vybrali TRAPER), to byla zase šichta! A já jsem jako vždy zjistil, že nestíhám J. Po krmení jsem nastoupil do sektoru, připravil trůn a na dvě Gábinky (Garbolino Freestyle Fast Action Feeder 360, 35-100g) jsem navázal průběžnou montáž s krátkým návazcem cca 25cm. Aleš naladil dva klacky značky Mivardi Spectrum Feeder 360, 20-70g a také průběžku s kratším návazcem. Všechno jsem stihl tip ťop a šlo se závodit.
Rozhodčí odtroubil 5 minut do začátku závodu, a to značilo hlavní krmení. Do vody, která byla jako zrcadlo, začaly dopadat krmené koule velikosti tenisových míčků, některé vcelku, některé na půlky, podle toho, jak to zrovna lepilo… Přesně v 8h zazněl druhý signál a začal boj o první šupiny. Po mém druhém náhozu jsem došponoval vlasec a po chvilce přišel pěkný záběr, první záběr závodního pole, a vyklubal se z toho pěkný kapří lysáček násadové velikosti, ale to bylo na dlouhou dobu vše. Tak jak jsme si všichni představovali, že si zachytáme a body budou naskakovat za záplavová zrcátka, omyl. Ryba začala trošku brát až v druhé polovině závodu, a byly to náhodné ryby, nikdo netahal pravidelně. Věděl jsem, že to nebude dobrý výsledek, protože Radek vedle mě chytil několik cejnů a týmový kolega Aleš, se kterým jsme vždy v kontaktu přes mobilní telefon hlásil, že je to u něj také špatné. Kapřiků se chytlo ještě pár, Honza Santi Šnobl chytl dokonce 2 a k tomu nějakou tu droboť. Mně se v posledních minutách závodu povedlo chytit 3 zrcátka, ale to bylo vše. Byla to bída! Jak z mé strany, tak ale i ostatním se nepodařilo nachytat tolik, kolik si všichni představovali, kor na Záplavách, kde se místní pidi cejni tahají na hod. Po signálu, který ohlásil konec závodu všichni vytáhli své udice z vody a začalo se sčítat.
První příčku si v tomto závodě vybojoval Feeder Team SeNo, když jeho závodníci obsadili 1. a 2. místo, tudíž si vytvořili docela solidní náskok pro další závody. Já osobně jsem byl docela zklamaný, tušil jsem, že to nebude ono, jelikož mám raději tekoucí vody než stojáky, ale takovou bídu jsem nečekal. Nakonec po prvním kole nebyl mezi ostatními týmy tak velký rozdíl, až na FT SeNo, který nám všem odskočil. Dále už se ale chytalo jen na řekách a tam jsme si s Alešem věřili víc.
S Alešem jsme se dohodli, že na každý závod budeme dělat jedno společné krmení pro oba, a tak jsme se vždycky domluvili, co namícháme a já jsem zajel nakoupit do firmy RoyalBait pytle s krmeníčervíky. Na Záplavy jsme vyrazili s krmením TRAPER.
A tady je náš TRAPER recept:
0,5kg TTX
500ml Melasa
2,5kg Wody stojace
1kg Feeder Turbo
1kg Kapr Secret
0,5kg Pieczywo Fluo Czerwone
plechovka Bonduelka
2. závod, Berounka (Račice nad Berounkou) – 2 kola (2 x 3hodiny lovu)
Druhý závod byl naplánován na květen. Závodní úsek se nacházel v kempu ve vesničce Račice nad Berounkou. Byla to vlastně společně s Alešem naše domácí voda, ale z této strany řeky jsme nikdy nechytali. Závodní trať byla rozdělena na dva sektory, když jeden se nacházel blíže k jezu a druhý byl níže po proudu v klidnější části řeky. Ale…. V den závodu bylo všechno jinak. Po deštivých dnech byla řeka zvedlá a voda se valila korytem jako blázen. Ač domácí voda, tak jsem měl z toho zase obavy. S Alešem máme chaty na druhé straně řeky, ale jelikož nemáme ani jeden z nás loď (Alešovi ji vzala povodeň 2002, a mně sice povodeň přežila, ale poté mi ji někdo ukradl), s kterou by cesta trvala tak 5 minut, tak jsme museli na závodní úsek vyrazit autem přes most ve Zbečně a cesta se protáhla na cca čtvrt hodiny. Tentokrát jsme si krmení připravili večer, den před závodem, abychom se nemuseli mícháním druhý den ráno zdržovat. Navíc břehy byly pěkně zarostlé, a tak se sekalo a kosilo.
Losováním nám vyšlo následovně: první kolo jsem byl já pod jezem na sektoru A a Aleš na Béčku a druhé odpolední kolo naopak. Přesně jak jsem předpokládal, tak to také bylo. Voda táhla až to hezké nebylo a já chytal tak 5-7m a Gábinka byla ohlá jako luk. Na tento závod jsem zvolil páternosterovou montáž s cca 1m dlouhým forpasem. Samozřejmě jsem zakrmil jako vždycky ale při takové průtoku, muselo krmení zákonitě cestovat okamžitě pryč s vodou. Tento závod, v takových podmínkách byl o tom, chytit alespoň nějakou rybu. Mně se povedly ryby 2, dělal jsem s nimi jedničku v sektoru. Aleš dole na Béčku taky pár kousků chytil a taktéž se mu povedla jednička. Na ty těžké podmínky skvělé první kolo. Následovala hodinku pauza na krmení, ale nyní se krmili sami závodníci, pač hlad byl veliký. A mezitím se nalosovalo 2. kolo.
Do druhého kola jsem si vylosoval spodní forhont a věřil, že konečně si trošku zachytám. A stalo se. Nakrmil jsem většími koulemi, jako vždy a po startu nahodil. Rybám se moc nechtělo, hlavně ze začátku. Byly opatrné a záběry přicházeli zřídka. Vedle mě seděl Pat nebo Mat, nevím kdo je kdo, Kuba Eliáš a taky občas vytáhl rybu. Dalo by se říci, že jsme se pravidelně střídali. Po přehoupnutí se druhého kola do své druhé poloviny mi začali záběry přibývat a já tahal víc a víc ryb. Nejčastěji to byli podoustve a tloušti, ale občas se povedl i slušný cejnek. V tu chvíli jsem věděl, že jdu do čela našeho sektoru a hned jsem kontaktoval Aleše na Áčku. Dostal jsem odpověď, že je to zase jen o 1-2 rybách, ale že se chytly už i 2 ostroretky, docela rarita na tento úsek řeky. Nastaly 3 hodiny odpoledne a tudíž konec 2 kola a také celého druhého závodu. Já jsem již věděl, že jsem zabodoval a povedly se mi dvě jedničky, načež druhé kolo jsem nachytal 430cm, což byl v těchto podmínkách velice slušný výkon. Čekal jsem na Aleše až přijde s ostatníma klukama z Áčka. Už ho vidím, jak přichází a tak trošku se pousmívá. A to jsem se v koutku začal radovat. Když došel, oznámil, že se mu ke konci povedla ještě nějaká ryba a se 116cm dělal taky jedničku. Tak to byla tutovka. Celkové umístění 4 jasně ukazovalo, že jsme zabodovali a vyhráli toto kolo. V těsném závěsu za námi se umístili kluci z Kralup FT Pat a Mat. Tímto slušným výsledkem jsme stáhli i náskok FT SeNo, a výsledková listina se po tomto kole pěkně smrskla jen na malé rozdíly. Když na prvních třech místech se drželi FT SeNo, my a FT Pat a Mat z Kralup. Na tento závod jsme si připravili krmení od francouzské značky SENSAS.
A tady je náš SENSAS recept:
1kg TTX
500ml Melasa
2,5kg Supermix Plotice
1kg 3000 Gros Gardons
0,5kg Strouhanka
0,5kg PV1
1kg hlína
plechovka Bonduelka
3. závod, Berounka (Nižbor) – 2 kola (2 x 3 hodiny lovu)
A je tu září. Asi si říkáte, že je to nějaká chyba, že 3. Kolo KFL mělo být v Mělníku na řece Labi. Ano, mělo být ale z technických důvodů, kdy se na cestě na závodní úsek začala budovat cyklostezka, nebylo možné se na louku, která měla být hlavním stanovištěm, dostat. A nebylo možné se dostat ani pod nový mělnický most a tak jsme museli 3. závod narychlo přesunout právě do Nižbora na Berounku. Někdo byl rád, že nemusí cestovat 50km na Labe ale někteří, jako třeba já, byli zklamáni, protože tento závodní úsek skýtá mnoho ryb a parádní chytačku. Sami jsme se o tom s Alešem přesvědčili, když jsme jeli o týden dřív do Mělníka zatrénovat a museli jsme si zachytat asi o 1km výše proti proudu, kde byl velice těžko přístupný břeh a ještě ke všemu zvedlá hladina. Chytali jsme na cca 10m a parádně si zachytali cejny, plotice a občas i jinou rybu jako např. okoun. No škoda, ale co se dá dělat, snad třeba příští rok.
A teď zpět do Nižbora. Na závodní trať jsme s Alešem přijeli opět o půl hodinky dříve, než byl domluvený sraz, abychom vytyčili trať. Sektor A byl u mostu a sektor B asi o 300m výše proti proudu pod skálou. Krmení jsme měli namícháno po minulé zkušenosti již z předchozího dne, abychom měli na všechno ostatní dostatek času, a já ho mám stejně pořád málo. Bohužel do tohoto kola již nenastoupil tým FT DreamTeam, alespoň, že se omluvili. A tak KFL pokračovala už jen v 5 týmech. Ale něco pozitivního to mělo. Začala se tu tvořit výborná parta lidí a to se mi moc líbilo. Tentokrát jsem začínal na Áčku já, a Aleš se na první kolo stěhoval pod skálu.
Na tenhle závod jsem si poprvé konečně věřil, protože loňskou sezónu jsme tady měli závod s názvem Nižborská špička, na kterém jsem si parádně zachytal. Jelikož je to nadjezí, tak zde voda tolik neteče, ale zato je tu řeka pěkně široká. Také tu býval kemp a tak je zde poměrně málo vody a větší hloubka začíná být až za polovinou řeky. Taktika byla tedy jasná, snažit se krmit a chytat co nejdále to půjde. Protože tam bych předpokládal rybu. Nalosoval jsem si A2, vpravo od sebe, na spodním forhontu jsem měl Sedla, a vlevo mi společnost dělal Honza Šnobl. Oba dva výborní rybáři, tudíž respekt byl na místě. Když mi ale Honza s ledovým klidem oznámil, že na svém navijáku má posledních pár metrů vlasce, a že tedy nemůže házet moc daleko, tak jsem byl o něco klidnější. Když jsme oba se Sedlem začali krmit daleko, no spíš nejdál ze všech, tak bylo jasné, že budeme chytat ve stejné lajně. Oba dva jsme měli hned při prvních náhozech záběry a bylo vidět, že ryby zareagovali na krmení velmi dobře a najeli. Začali jsme tedy tahat oba dva, ale Sedlo byl pořád o rybu napřed. Každou rybu jsme si hlásili navzájem. Tahali jsme hlavně tlouště a plotice, občas se přimotalo něco jiného. Bylo jasné, že v tomto kole si to rozdáme mezi sebou o jedničku. Samozřejmě jsem kontaktoval Aleše, jak to vypadá nahoře. Bylo mi odpovězeno, že je to tam hlavně o ouklejích a že je tam hrozná zima. Na nás na louce už krásně svítilo sluníčko a chudáci pod skálou tam mrzli. Perličkou bylo to, když asi 5 minut před koncem prvního kola přišel Vavří k nám s bagáží a řekl, že už to tam nemohl vydržet v té zimě. Nám se Sedlem brali ryby hlavně v první polovině kola, potom to postupně opadalo, i když jsem se snažil prakem stále přikrmovat záběrů a ryb bylo míň a míň. Nakonec jsem nachytal o pár ryb víc jak Sedlo a jelikož jsem měl i ryby větší než on tak se mi povedla jednička o přibližně 150cm před Sedlem. Aleš dělal na Béčku čtyřku, to bylo nic moc, ale průběžné výsledky nebyli tak špatné a tak jsme stále bojovali o celkové vítězství v tomto závodu. Bylo to pěkně vyrovnané po první kole. My s Alešem dělali celkově 5, Kralupáci 4, a ostatní tři týmy 7, takže pěkně našlápnuto měli všechny týmy. Druhé kolo rozhodne.
Po povinné polední hodince, kdy jsme opět načerpali energii nějakou tou dobrotou, jsme si rozlosovali druhé kolo a šlo se bojovat. Vylosoval jsem B1 spodní forhont. Taktiku jsem neměnil, i když jsem věděl, že to tu bylo hlavně o ouklejích. Takže jsem se snažil opět chytat co nejdál a k tomu přesně přikrmovat. Přesně jak říkali kluci z prvního kola, tak se taky dělo. Ryba na krmení skoro nereagovala a brali oukleje, a když to nebyla ouklej tak to byla ryba okolo 20-25cm. Záběry nepřicházeli vůbec pravidelně a vždy jsem na záběr musel čekat delší dobu. Zatímco kluci tahali hlavně ouklejky, tak mě se místo ouklejí dařilo tahat plotičky a tlouštíky okolo těch 25cm, a to rozhodlo. Udělal jsem jedničku s 344cm před Santim, který na ouklejkách napráskal centimetrů 295. Ale tady mě to zklamalo, zde jsem čekal větší ryby, protože je tu větší hloubka a ono nic… A teď co Aleš, během kola mi psal, že to docela jde, ale neví, zda to bude stačit na jedničku. Museli jsme počkat, až se všechno sečte a nakonec to vyšlo, i Alešovi se povedla jednička s 236cm a náš součet tedy činil 7. A teď co ostatní a hlavně Kralupáci, kteří byli o bod před námi. Kuba dělal u mě v sektoru trojku a Radek na Áčku dvojku za Alešem. Bylo rozhodnuto, opět se nám podařilo vyhrát, i když to bylo opravdu o chlup.
Po tomto závodě, kde jsme s Alešem velice solidně zachytali, tak jsme se posunuli na celkové první místo s náskokem 5 bodů před Kralupákama, ale věděli jsme, že poslední kolo v Berouně je jednokolové a tudíž se chytá o dost bodů a může se stát cokoliv. Všechno může být jinak. Ale klid nám dodávalo to, že už si nějaký ten pohár asi odvezeme. Pro vítězství v Nižboru jsme namíchali krmení LORPIO, původně toto cejnové krmení mělo být použito na Mělník, a zde bych použil ploticovou variantu, ale když už jsme to měli, tak jsme to namíchali.
A tady je náš LORPIO recept:
1kg TTX
500ml Melasa
1,9kg Extra Leszcz rzeka
1kg Grand Prix Bream
0,45kg Piečivo mix
0,5kg Biscuit czekoladowy
1kg PV1
1kg Hlína
plechovka Bonduelka
4. závod, Berounka (Beroun) – 1 kolo (4 hodiny lovu)
Poslední kolo, poslední závod naší KFL. Přišel říjen a s ním i první ranní mrazíky. Navíc předpověď na závodní sobotu co se týče teplot, tak byla docela příznivá, ale déšť nás asi nemine. Někdo se počasí zalekl, ale ti zdatnější samozřejmě vydrželi a dorazili. Start tohoto závodu jsem z klimatických důvodů posunul o hodinu později, tj. na 9h. Všichni jsme byli překvapeni, že bylo relativně teplo, po tom mrazivém týdnu. A kupodivu zatím ani nepršelo a za mlhou občas prokoukla modrá obloha. V 8h již byli všichni co bojovali o přední příčky na místě a někomu bohužel nedorazil parťák a to byla velká škoda. Bylo jasné, že o první tři příčky si to rozdáme s Kralupákama a s FT SeNo. Nalosováno bylo, já si vytáh B2 a Aleš A4. Nebyli jsme daleko od sebe, ale jelikož seděl za stromem, tak jsem na něj neviděl. Já byl v obležení FT SeNo, z jedné strany Dan a z druhé Sedlo. Navíc vedle Sedla seděl i Radek, a tak jsem měl docela přehled. 5 minut před 9h jsme zakrmili a přesně v 9h letěli první košíčky s futrem do vody. Na tento závod jsem si vzal otestovat nový feeder Greys G-Tec 360, a byl jsem s ním velice spokojenej, po návratu dom jsem se hned začal poohlížet po dvojčátku. Opět se mi na první nához povedla ryba, byla to malá plotička. Ryby žraly a braly jak divý, ale asi jen do 10h a potom to pomalu ustávalo, až to chvílemi nebralo skoro vůbec, tedy alespoň mně. Protože Radek ten tahal rybu za rybou. A začínal jsem být smířený, že dnes na něho prostě nemám. Danovi vedle mě se po pár rybkách povedla zaseknout kachna a dala mu co proto, pěkně se potil. Bojovala parádně a vybojovala si svobodu. Sedlo, který seděl na druhé straně, ten se trápil, ne že nemohl zaseknout rybu, ale neměl ani moc záběrů. Aleše jsem viděl, jak krmí hodně daleko a daří se mu i přesně nahazovat. To bylo jediné, co jsem viděl. Slyšel jsem, že se mu povedl pěkný cejn, a Santimu co seděl vedle něj také. Já jsem si na svého parádního cejna ještě chvilku počkal, ale pak to stálo za to. Pěkný záběr, následoval zásek a hned jsem cítil větší rybu. Okamžitě jsem se postavil a v dálce jsem viděl, jak se občas blýskne placaté rybí tělo. Podle toho, jak ryba bojovala, jsem poznal, že to bude s největší pravděpodobností mrmláček. Cítil jsem, jak mlátí hlavou sem a tam. Snažil jsem se rybu vodit tak, abych nepřekážel ostatním v chytání. Myslím, že se mi to povedlo a nikoho jsem nepoškodil. Když jsem tu lopatu dovedl do mého 4m podběráku, tak jsem si musel říci to známé JO! Byl to krásný mrmlák 51cm dlouhý, s pěkně napraným pupíčkem. Váha ukázala 2,24kg. Bylo mi jasné, že mě dneska Radek přechytá, ale tahle ryba mi to vše vynahradila.
Blížil se konec závodu, a vlastně konec celé KFL 2010. Já chytil ještě pár plotiček, mezi to se připletl jeden jesen a bylo po závodě. Začalo se tedy sčítat, a každý netrpělivě čekal na to, jak dopadne jeho tým. Alešovi se podařilo zdolat z dálky pár pěkných cejnů a centimetry mu pěkně naskákali. Jak jsem předpokládal, tak mě Radek dneska přechytal a zaslouženě dělal jedničku, já jsem dělal dvojku, Aleš trojku a Kuba čtyřku. Pěkně se to seřadilo a poprvé letos nastala shoda v součtu umístění. My s Alešem 2+3, a Radek s Kubou 1+4. V Berouně tedy rozhodoval součet centimetrů a kluci s Kralup na tom byli o 20cm lépe než mi a tudíž zvítězili. Ale nás to s Alešem nemuselo mrzet, protože nám bylo jasné, že letošní ročník KFL jsme vyhráli, protože 5 bodový náskok, který jsme si vybudovali během předchozích závodů, jsme udrželi až do konce. Týmy bojující o první flek zápolily až do úplného závěru, o třetím místě bylo vlastně rozhodnuto již před závodem, jelikož někomu nedojel parťák, ani žádný náhradník, a to se hned projevilo na výsledcích. A teď ještě na co jsme s Alešem ty berounské mrmláčky přilákali. Na toto krmení jsem dostal typ o kamaráda závodníka, který chytá 1. Ligu a ono to taky fungovalo. Bylo to tentokrát krmení belgické značky MARCEL VAN DEN EYNDE.
A tady je náš MVDE recept:
1kg TTX
500ml Melasa
2kg Turbo Classic
1kg Record Gardons
0,5kg Chapelure Geel + Rood
1kg Hlína
plechovka Bonduelka
To byl můj pohled na celou letošní KFL 2010, která si troufám říci, docela vydařila. Já osobně jsem s těmito závody velice spokojen a ani to není tolik tím, že jsme s Alešem zvítězili ale tím, že jsme mohli strávit krásné chvíle u vody s výbornou partou tichých bláznů, jako jsme my dva. Poznal jsem nové kamarády a o to mi, a doufám, že i ostatním šlo. Věřím v to, že nyní už společně, vymyslíme něco na následující sezónu 2011 a každý se i svou mírou podílí na pořádání některého ze závodů. A už teď se těším, až se budeme u vody potkávat jako tu letošní sezónu, která nám pomalu ale jistě končí.
Petrův Zdar Kosák
Alešův dodatek:
Co říci ke KFL 2010? Již v předchozích letech se konalo pár závodů, nikdyjsem rád nezávodil, vem raději chytal „v klidu“ bez stresu. Ono mi to ani o závody nikdy moc nešlo, většinou jsem byl v půlce závodního pole nebo hůře, nevěděl jsem čím to je, když chytám sám, tak mi to jde celkem slušně, ale o závody mi to prostě nikdy nebralo. Po neúspěšném prvním kole KFL jsem to chtěl ale otočit, naučil jsem se nebýt nervózní, vydržet a věřit ve zvolenou taktiku a nenechat se rozhodit tím, že ostatní tahají a já ne. Vyplatilo se, většinou jsem měl slabší start, ale přesným krmením a nahazováním jsem si na rybu počkal a v závěru dotahoval na přední příčky. Musím uznat, že mě začalo bavit závodit, má to něco do sebe, KFL byla napínavá až do konce, a tak to má být. Sešla se dobrá parta lidí a vítězství byla jen sladká tečka na závěr. A co bude v roce 2011? Nechejme se překvapit…
