Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Fish Team CENTRAL BOHEMIA

SUOMI - Åland 2012

SUOMI - Åland 2012

Expedice je úspěšně za námi...
Někomu se povedli osobáčky, i ta posvátná metrovka padla, každý si odvezl nové rybářské zkušenosti na velkých otevřených vodách plných štik a hlavně jsme zase poznali jiný kout světa...

 

 

 

Roční pauza za Švédskem je za námi a s Matějem opět přemýšlíme, kam se vydáme následující rok za zahraničními šupinami. Skandinávie v nás, ne moc překvapivě, zanechala kus ducha dobrodruha, a proto se nikdo nemůže divit, že nás to opět táhne do krajiny nekonečné vody, mokřadů a štičího království. Jelikož toužíme poznávat i nové oblasti, rozhodli jsme se hledáček zaměřit na Finsko a konkrétně ostrovy Aland. Ono to není vlastně Finsko jako takové, ale autonomní oblast Finska, která kdysi patřila Švédsku. A je to také stále hodně znát, jelikož obyvatelé jsou Švédové, a prvním jazykem na Alandech je švédština. Tudíž takový malý státeček ve Finsku.

Nejobtížnější úkol, tedy sestavit tým, plníme skutečně na poslední chvíli. Po několika peripetiích jsme kompletní: já, Matěj, Sedlo, Išty, Karel a Tomáš. I přes lehké obavy z neznámé party lidí nakonec vyrážíme. (Ubytování zařízeno přes www.dintur.no )

28 hodin střídavě v autě a na trajektech nám dá možnost trochu se seznámit. Ač unaveni, tak bez problémů nalézáme místo pobytu majitelů ubytovacího zařízení. Ticho, nikde nikdo, připadám si jak v americkém hororu. U dveří opřená brokovnice…

Telefon vyzvání, nikdo nezvedá, po několika pokusech opouštíme farmu. Nedaleko potkáváme pár ve středních letech, jak pracuje na malém poli. Vyměňujeme si pár slov, ukazuje se, že se jedná o příbuzné. Popojíždíme k chajdě, vyndáváme věci z auta a čekáme na majitele. Slovanská pálenka na přivítání, rychlé ubytovací pokyny a šup do lodí.

Adrenalin v žilách nekompromisně odhání únavu z těla, tři lodě, každá jiný směr. První poloden chytání připomíná nekontrolované rybářské šílenství a přináší menší zklamání. Jeden poraněný cejn v podběráku a černé myšlenky…Ale ale, je to přeci začátek, a tak to přeci bývá, hlavu vzhůru, říkám si, zítřek bude lepší. Kluci večer ukazují fotky slušné štiky, jsou tady. Studujeme mapu revíru, kde všude máme povolení. Zítra jedeme napravo.

Ráno nás vítá krásný den, znatelně se otepluje. Ledový severní vítr trochu ustal. Jedeme s mapkou v ruce, v této části nikdo nechytá, jsme tu jen my. Později zjišťujeme, že revíry patří k chatám, čili místní mohou mít i svůj revír. Brzy nám dochází, že zde nemohou chytat ostatní lodě, které vozí rybáře od českých a jiných CK. To bude jistě pro nás výhoda, voda nebude tak prochytaná

jako na společných místech. Přijíždíme k malé zátočince s rákosím, idylické místo. Tady musím nahodit. Na 30ti gramový Dragon nasazuji čtyřdílný wobler modré bary od firmy SavageGear, na který jsem ještě nechytal. Samozřejmě nechybí kvalitní lanko a pletená šňůra. Vypínáme motor a můj první nához míří těsně k rákosům. Pár pootočení Dajvičkou a na prutě něco je, silné výpady pod hladinou mi napovídají, že se jedná o větší rybu. Nic ale neskáče nad hladinou, jak je u štik zvykem. Po chvilce zdolávání zahlédnu silné válcovité tělo. Je to štika, štika jako hovado! Nic takového jsem ještě na vlastní oči neviděl. Výpady slábnou a Matěj asistuje podebráním zubatice do podběráku českého výrobce (Fencl). Ryba je v lodi a já vím, že tohle je ryba, která se nechytá každý den. O to je má radost větší, když míra ukazuje krásných 105cm. Tohle je už i na Alandy ojedinělý úlovek, možná již nikdy větší nechytnu, díky sv. Petře.

V ten okamžik ze mě všechno spadlo, věděl jsem, že s největší pravděpodobností větší rybu tady už nechytnu, byl jsem spokojen a zbytek týdne si užiju bez honby za rekordem. Nebyl to první den ani první nához (i když skoro ano), každopádně až budu vyprávět o své štice na Alandach, tak to byl první den a první nához…

Tento den nachytáme spoustu štik kolem 70cm i menších. Na třpytky, velmi účinné jsou jerky a nesmím zapomenout na excelentní Salmo Roach. Škoda, že se již nevyrábí, a Išty nakoupil veškeré poslední kusy pro sebe. Dny, které trávíme stále v lodích prokládáme výletem do hlavního města souostroví Mariehamn, kde okukujeme místní obchůdky. Hlavní jsou samozřejmě ty rybářské. Moc jich není, ale zase jsou plné věcí, které se u nás vůbec neprodávají. Někdo nakupuje woblery, někdo nože do své sbírky a většina také suvenýry pro rodinné příslušníky a na památku.

Týden rychle plyne a nám přibývají štiky rychle na kontě. Od 25°C se počasí postupně kazí, přichází déšť a opět ledový vítr ze severu, ale ryby jsou stále při chuti, spíše se jejich chuť zvyšuje. Vyjíždíme do Sajgonu a houpeme se na vlnách, revír máme prochytaný, a tak pomalu ale jistě vyrážíme do míst, kde nám pravděpodobně neplatí povolenka. Nacházíme pěkný flek, vítr fučí, déšť nám seká do obličeje, loď nadskakuje na vlnách, na hranu jedné zátoky se valí proud a tady s úspěchem lovíme, dokonce i okouni přicházejí ochutnat naše kopyta od Relaxu. Po několika rybách popojíždíme opodál. Když už chceme poslední den zabalit, a pomalu vyjíždíme, tak Matěj zasekává a zdolává rybu. Přidávám plyn na motoru, ale Matěj opakovaně, již zvýšeným hlasem říká STOP. Podle tahu prý bude slušná. A je to pravda. Při podebírání si říkám, tak se také dočkal… Není to metrovka, i když na to vypadá. Metr ukazuje pěkných 88cm. Kluci vedle zdolávají také osmdesátku. Dnes už toho bylo dost, jsme promočení, jedeme do chaty.

Počasí se nadále zhoršuje, teploměr ukazuje 4°C, náš pobyt je u konce, opouštíme Alandy, odvážíme si spoustu zážitků i nové přátele.

 

Aleš

 

 

TOPlist