Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
 

Fish Team CENTRAL BOHEMIA

Pokřtěn vlastní krví

Pokřtěn vlastní krví 26.6.2010

 

Od začátku týdne se mě honí v hlavě myšlenka kam o víkendu na ryby? Jet můžu jen v sobotu, neděle je zabitá. A tak stále přemýšlím kam? Na jak dlouho? Jaký způsob lovu zvolit? První věc co mě napadá. Pojedu si zavláčet. Třeba chytnu nějakou štičku.

Vezmu s sebou přítelkyni, aby se taky podívala do přírody. Ale mě plave od začátku sezóny v hlavě jiná ryba a to sumec. A tak jsem na vážkách. Rozhodování mě usnadnil otec, když mi poslal sms, že má pro mě v akváriu dva líny. Pojedu na sumce, i když jen na jeden den ale pojedu! Je rozhodnuto! A nastává další dilema, kam jet? Napadá mě Berounka. O zahájení jsem v Hýskově viděl dva sumcaře, tak to tam zkusím taky. Potřebuji parťáka a tak volám otci, co má v sobotu v plánu? Nic a tak souhlasí, že pojede se mnou. Odjezd plánujeme po obědě okolo druhé hodiny.

No konečně je tu sobota. Je nádherné teplo, i když to chvilkama vypadá, že bude pršet. To mě ale nijak neodrazuje, na rozdíl od mé přítelkyně, která mi oznamuje, že nikam nejede! Začínám s přípravami a nosím věci do auta. No snad máme všechno. Vyrážíme s otcem směr Hýskov.

Dorazili jsme na místo určení. Zapaluji si cigaretu, otvírám si pivko a rozmýšlím, jakou zvolím strategii. Začínám si připravovat věci. Nastražím oba pruty na sumce. První prut dám na položenou s podvodním splávkem. Připravuji si menšího lína. Okovávám ho třemi trojháčky velikosti 4/0. Do vody nahazuji 350-ti gramové kotvící olovo a za pomoci otce a pomocného prutu, vytahuji podvodní splávek s línem na místo určení (tzv. na výtah). Druhý prut nastražím na trhací bojku. Nikam nespěchám, mám dost času, tak vše kompletuji a kontroluji, nechci udělat chybu, která by mě mrzela. Myslím, že je vše v pořádku a tak to teď musím zanést do řeky, jelikož prozatím nevlastním žádný člun. Jsem zruba 15m od břehu a z vody mi už kouká jen hlava. Pouštím závaží kotvící bojky a odplouvám pryč. Otec zatím celou sestavu došponovává. Vylejzám na břeh a na pruty dávám rolničky. V poklidu si zapaluji cigárko. Jsou právě čtyři hodiny odpoledne a tak mám před sebou osm hodin čekání.

Čas utíká poměrně rychle. Otec se snaží ulovit nějakou tu podoustev, ale ty nejeví žádný zájem o nástrahu. Neviděl jsem chytit rybu ani vedle sedícího rybáře chytajícího na feeder, ani na druhé straně sedícího důchodce. Pozoruji své pruty, které jen občas zapumpujou pod aktivitou línů. Začíná se stmívat. Konečně přichází večer, část dne, na kterou se moc těším, ale zatím je stále klid jen občas je slyšet šplouchnutí od lovících bolenů. Jsme u vody sami, jen já a otec, všichni rybáři už to vzadli a šli nejspíš do hajan či do hospůdky. Je krásná teplá noc a mě v kapse zavibroval telefon. Píše mi kamarád Vavří, který se za námi měl přijet podívat, ale časově mu to nevyšlo a co to dělá? Je právě za pět minut jedenáct. Odepisuji mu, že zatím sem bez záběru. Odkládám telefon, když v tom zacinká rolnička, poté přichází vteřinová prodleva a prut nastražen na trhačku se ohýbá jako luk, rolnička cinká jak nakopnutej kašpárek a brzda vydává nejkrásnější zvuk na světě.Okamžitě startuji ze sedačky popadám prut a dvakrát rázně zasekávám.

Je tam! Začíná opravdové rodeo. Z navijáku se odvíjí metry šňůry. Prvně v životě mám prut zapřený o třísla a obě ruce ho pevně drží. Zabírám ze všech sil a pomalinku otáčím rybu a beru si zpět metry šnůry. Jenže né na dlouho, začíná přetahovaná neskutečných rozměrů. Když vybojuji dva metry šňůry, sumec si jich v zápětí vezme pět a tato přetahovaná se opakuje stále dokola. Klepou se mi kolena, ba ne klepu se celej, jsem v naprosté euforii. Chrlím ze sebe stovky slov nadšení ze souboje, něco takového jsem ještě nikdy nezažil, nedokážu to ani popsat. Je to můj první cíleně chycený sumík a tak nedokáži odhadnout jeho velikost, ale tuším, že to nebude jen tak nějaký drobeček. Otec mezitím rozprostírá igelitovou plachtu na cestu a připravuje podběrák. Poprvé se ukazuje část ryby na hladině, nezdá se velkej ,,Takové miminko“ říkám otci. Opět se snažím sumíka přitáhnout a ten se objevuje na hladině v celé své kráse. Ulevilo se mi, není to miminko a zároveň jsem se rozklepal jak ,,drahej ratlík“. Při pohledu na podběrák jsme se zasmáli a otec si šel do auta nasadit rukavice a obout holinky. Mám sumíka metr od břehu, otec ho plácne po hlavě a sumec reaguje okamžitým úprkem. Opět začíná boj na krev, naviják kvílí a já navíjím z plných sil. Po chvíli máme toho mazlíka opět pod nohama, následuje druhé plácnutí a celá akce se opět opakuje. Na třetí plácnutí už nereaguje a jen v klidu leží na hladině. Otec popadá sumce oběma rukama za hubu a už ho táhne ven z vody, pokládá ho na plachtu a já řvu radostí ,, je dobojováno“!

Nabírám vodu do kýble polívám sumce a mezi tím volám Vavřímu: ,,Mám ho na břehu“. Odhaduju ho kolem 150 cm. Beru do ruky kleště a jdu vyháknout háčky. Sumec visí na posledním trojháčku a má ho pěkně v koutku, jak podle učebnice. Chytám trojháček do kleští, když v tom sebou sumík cukne a jeden z volných trojháků se mi zapichuje rovnou do levého prsteníčku. Není čas přemýšlet co tedˇ popadám hák a vytrhávám ho vší silou z prstu, ale nejde to tak lehce. Nakonec se mi ho povedlo vytáhnout, ale z prstu se mi valí moře krve, i přesto se mi dáří sumce osvobodit z háku. Jdu do auta pro hadr a zabaluji prst. Otec zatím vyndavá metr, jdeme měřit. Metr ukazuje neuvěřitelných 162 cm, znovu jásám radostí. Opět polívám sumce vodou a jde se na focení. Pár rychlých foteček. Popadáme sumce a už ho neseme do vody. Ještě závěrečnou fotečku ve vodě a už navádím sumce do jeho království a nechávám ho v klidu odplout. Přijímám gratulaci od otce.


Zapaluji si cigaretu a dívám se do nebe ,, svatý Petře děkuji“.


Na závěr mohu říci, že datum 26.6.2010 mi zůstane navždy zarytý v paměti, jako jeden z nejlepších rybářských zážitků.

Michal Timko
TOPlist